Nováček z akademie

„Aničko, zavolejte mi sem toho nového strážníka z akademie,” oznamuje své sekretářce velitel městské policie.
Pomalu se otevřou dveře a dovnitř se batolí vyjukanej kořen.
„Prosím, posaďte se,” vítá ho s úsměvem velitel.
Nováček se nejistě posadí a s rozklepanými koleny zírá do stropu.
„Tak...” Náčelník ještě urovná nějaké neposedné složky a už se plně věnuje příchozímu. „Jak se jmenujete?”
„Ehm, ehm,” odkašle si mladík, postaví se a říká: „Vláček - hů hů, letadýlko - vrm vrm, autíčko - tů tů, snaubórd - sss sss, tiráček - tudů tudů, autobusek - tůůů tůůů... Básničku mě naučila maminka, kamarádi mi říkají VLASTA!”